První písemná zmínka o Hořešovicích pochází z roku 1227, kdy odtud pobíral desátek klášter sv. Jiří v Praze. V roce 1249 se podle Hořešovic jmenoval Heřman z Hořešovic. Dále známe jména šesti místních vladyků: Bušek, Heřman, Přibyslav, Štěpán, Jiřík a Zdislav. Z roku 1352 pochází první zpráva o Hořešovické faře: tehdy odvedla papežský desátek 18 grošů. Obec často měnila své držitele. Roku 1547 ji mělo v držení město Slaný, načež o ni přišlo konfiskací. Poté ji koupil Jan Bořita z Martinic. V roce 1700 bylo v Hořešovicích 136 a v Hořešovičkách 152 "duší schopných svatého přijímání". Za panování Marie Terezie bylo v roce 1770 první sčítání domů a lidí. Obec měla tehdy 15 velkých statků, 14 chalup, 1 kovárnu a 1 pastoušku. Roku 1774 byla postavena nad severním okrajem vesnice státní silnice Slaný - Louny, tehdy ještě prašná, na jejíž otevření se přijel osobně podívat sám císař Josef II.
Na konci devatenáctého století patřily Hořešovice pod panství Mšec (takže Schwarzemberkům) a Hořešovičky k panství Zlonice (Kinští). Z nařízení majitele panství Fedinanda knížete Kinského proběhlo v roce 1857 další sčítání lidu. Malé Hořešovice měly tehdy 298 obyvatel a 39 domů. Roku 1890 byla otevřena nově postavená obecní škola ve Velkých Hořešovicích pro obě obce, na jejíž stavbě se nákladem 6.000,- zlatých také obě obce podílely. Roku 1894 byl zbourán "krchůvek", malý hřbitov v polích nad potokem, ze severní strany mezi Malými a Velkými Hořešovicemi. Mělo to zřejmě souvislost s nově budovaným hřbitovem na okraji Velkých Hořešovic. O tomto "krchůvku" se ve svých povídkách zmiňuje Václav Beneš Třebízský.
V roce 1922 byla založena četnická stanice. Jejími pracovníky byli vrchní strážmistr Josef Malý, strážmistr Matěj Svačina a praporčík Jan Smaha. Ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 266 Sb., ze dne 14. 4. 1920, byla obec Malé Hořešovice dne 14. 4. 1923 přejmenována na Hořešovičky. Během roku 1924 byl nad obcí postaven elektrovod z Ervěnic do Prahy se sloupy vysokého napětí a následně, roku 1925, byla obec elektrifikována. Dne 29. 11. 1927 byla zavedena soukromá autobusová doprava z Panenského Týnce do Slaného. Autobus projížděl Hořešovičkami dvakrát denně. Dosud chodili lidé do Slaného pěšky, což trvalo zhruba tři hodiny. Byla také zavedena linka až do Prahy, a to v úterý a v pátek, ráno tam a večer zpět. Cestovné stálo za jednu jízdu 16,- Kč. V roce 1930 začal, po již vyasfaltované státní silnici, jezdit autobus Louny - Praha. Dne 3. 5. 1931byl v obci založen dobrovolný hasičský sbor (starosta Oldřich Tůma, jednatel Rudolf Mrázek, velitel Václav Andrt).
Během druhé světové války byl sňat z kapličky zvon a zabaven k roztavení. Podle ústního podání měl být ale občany obce ještě před příjezdem komise ukryt. Po válce ale nebyl nikde nalezen. Dne 8. 5. 1945 se postátní silnici z Loun ke Slanému valily nepřetržitým proudem tanky. Od toho dne konali mnozí muži z Hořešoviček, ozbrojeni puškami a pistolemi, které byly odňaty prchajícím Němcům, strážní hlídky u všech cest vedoucích do vsi. Bylo nebezpečí, že prchající Němci budou na útěku ničit a drancovat. Ihned bylo obnoveno fungování obecního úřadu a četnické stanice. Roku 1950 byl obecní úřad změněn na Místní národní výbor.
zdroj: kronika obce Hořešovičky - paní Eva Pecinková
Obec leží v tzv. Klobucké rovině, poblíž silnice Praha - Chomutov, asi 10 km severozápadně od Slaného. Od samého vzniku je spjata s obcí Hořešovice - odtud i její původní název Malé Hořešovice.
